JEHLICE (Jehlice trnitá)

Používá se při poruchách výměny látkové, při močových kamenech a písku, při dně, vodnatelnosti a revmatismu.
 

Je to polokeř, dorůstající výšky až půl metru. Lodyhu má většinou dřevnatou, přímou nebo větvenou, opatřenou trny. Malé trojčetné lístky připomínají ovál s drobnými zoubky. Narůžovělé až červenofialové, někdy i bílé květy mají typické uspořádání motýlokvětých rostlin, takže plodí lusky. Bylina roste hojně na suchých slunných stráních, zejména na vápencovém podkladě, kvete od června do září. Jako droga se používá kořen (Radix ononidis), sbíraný v říjnu nebo v listopadu, případně i na jaře v březnu nebo dubnu. Má kořenitou, trpce nasládlou chuť a slabé aroma. Hlavními účinnými látkami jsou flavonoidy, dále pak triterpenové sloučeniny a silice. Droga obsahuje slabé estrogenní a silnější kortikoidní účinky.

 

Užívá se zejména při urátové urolitiáze, protože zvyšuje vylučování kyseliny močové. Může se aplikovat také při zánětlivých procesech v ledvinách a v močových cestách. Působí i jako antirevmatikum a při léčbě dny. Účinek drogy se podobá účinku kortizonu, takže jej jehlice může částečně nahradit. Kromě toho kořen příznivě účinkuje na látkovou výměnu, na lymfatický systém a na funkci žláz s vnitřní sekrecí. Mírně zvyšuje krevní tlak, prohlubuje činnost srdce a léčí hemoroidy, a to vnitřně i zevně. Jehlice je lékem i na tzv. meteorotropní revmatismy, které se projevují kloubovými, svalovými a podobnými bolestmi a které citlivě reagují především na změny počasí. Využívá se i při léčení edémů srdečního a ledvinového původu.